„V úplně každém z nás se skrývají velkolepé zázračné světy, které objevíme ve chvílích, kdy se zdá, že nic nejde tak, jak má.“
Projekt #TERAPIEFOTOGRAFII s podtitulem KEEP YOUR INNER BUTTERFLY ALIVE vkládá lidem do rukou foťáky a pracuje s lidmi prostřednictvím fotografie všude tam, kde je to potřeba. Fotografie je velmi silným nástrojem k sebe-hojení, překonání úzkostí, strachu, deprese, chronické bolesti, sociální izolace. Fotografie může být účinným nástrojem k sebe-přijetí a sebe-lásce. Fotografie může být tichým společníkem i neverbálním jazykem a nástrojem komunikace. Fotografie může sloužit jako katalyzátor k „vyřčení“ slovy nevyřčitelných emocí. Fotografie může představovat tichého a zároveň silného průvodce a přítele při zpracování traumatických událostí, které nejdou vyjádřit slovy. S foťákem v ruce nikdy nikdo nezůstane se svým „problémem“ sám. Projekt podporuje a šíří myšlenku, že každý může transformovat bolest ve fotografii a to co tíží a táhne dolů ve svobodný let motýla „Transforming Stones to Butterflies“ prostřednictvím fotografie. Motýl zároveň symbolizuje vnitřní proměnu, které je každý schopen prostřednictvím fotografie dosáhnout.
“ Myslím, že fotografie ti pomáhá se s emocí spojit jemnějším způsobem, není to o tom, že najednou cítíš bolest … cítíš ji přes něco, takže prochází skrz jako přes filtr, který ji změkčuje a ty ji můžeš vidět jasněji … Někdy je těžké se snažit a porozumět emoci, protože to je něco, co je tam venku … s tou prací (fotografický self projekt po náhlé nečekané ztrátě blízké přítelkyně) někde hluboko jsem pozorovala emoci, ale prostřednictvím obrázku. Takže je mnohem snadnější dát tomu smysl a porozumět tomu, nevím, jestli to vysvětluju pochopitelně … namísto dívání se dovnitř, což je někdy těžké, se dívat zvenku, tím že to vyfotím, takže když vidím obrázek, lépe tomu rozumím a dává to větší smysl, než hledat uvnitř.“ — Maria (pseudonym), studentka
„S nečekanou smrtí v rodině jsem se vypořádal pomocí fotoaparátu. Dávalo mi to kontrolu, když jsem žádnou neměl, chránilo mě to, když jsem byl zranitelný. Okamžitě to reagovalo na to, jak jsem se cítil. Pomohlo mi to vidět, když mé myšlenky byly oslepeny bolestí.“ — J.C., student
„Nikdy nezapomenu na to, jak se ke mně lidé chovali po těžkém traumatu, kdy jsem bojovala se sociální fóbií a přestala jsem verbálně komunikovat. Bolest byla tak silná, že mě prostě disociovala nejen ode mě samé i mých emocí, ale i od verbálního jazyka. Setkala jsem se i s odborníkem, který mi vyčetl, že se málo směji a měla bych být veselejší. Lidé mě osočovali a vyřazovali. V té době se foťák stal mým přítelem, jedinou formou komunikace, které jsem byla schopná, stal se mou nadějí, mou vírou. Stal se mým světem, kde se z mé bolesti stávaly hluboké a krásné obrázky.“ — anonym
Jsme otevřeni všem. Projekt je určen pro jednotlivce i komunity a organizace. Provedeme, navedeme, podpoříme, … jsme tu pro vás.
